Kdo je pedofil?
Většina laické veřejnosti si pod označením pedofil představí člověka, který pohlavně zneužívá děti. Tento pohled je hodně rozšířený, k čemuž přispívá především fakt, že slovo pedofil v tomto kontextu používá značná část novinářů. V posledním desetiletí se navíc začalo objevovat i v některých oficiálnějších dokumentech a dokonce jej v tomto kontextu začali uvádět i někteří odborníci zabývající se sexuálním zneužíváním dětí.
Používat výrazu pedofilie pro pohlavní zneužívání dětí, případně užívat výrazu pedofil pro člověka, který se dopustí trestné činnosti vůči dětem, je sice módní, avšak nepřesné a má to svá značná úskalí. Hlavní potíž spočívá v tom, že se většiny zneužití dětí dopouštějí pachatelé, kteří preferují dospělé partnery, ale dítě jim poslouží jako zástupný objekt v momentě, kdy si dospělého partnera nejsou schopni najít. Takoví lidé jsou poté často označeni za pedofily, přestože patří mezi běžné heterosexuály.
Kdybychom přijali tuto definici pedofilie, tak by se naskytla potíž také v tom, jak vlastně označit lidi, kteří se nikdy nedopustili zneužití dítěte, avšak děti je eroticky přitahují. Těžko někoho takového označit za heterosexuála, když jej dospělý partneři nepřitahují vůbec anebo jen minimálně. Jenže pokud budeme pedofila definovat jako někoho, kdo zneužívá děti, tak takové lidi nebudeme moci označit ani pojmem pedofil. Žádné pojmenování pro ně prostě nebude.
Možným (a rozšířeným) řešením je používat tohoto výrazu jak pro lidi, které eroticky přitahují děti, tak i pro ty, kteří děti sexuálně zneužívají. Při tomhle přístupu ovšem dojde ke smíchání jedinců, kteří dodržují zákony s těmi, kteří je porušují. Tohle považuji za morálně nepřípustné, neboť snad žádný slušný člověk si nepřeje být spojován s kriminálníky.
Podívejme se na všechny slova s koncovkou –filie, které rozlišují mezi jednotlivými sexuálními preferencemi. Kromě notoricky známých výrazů jako pedofilie, zoofilie a nekrofilie existuje i gerontofilie (zaměření na staré lidi), infantofilie (na předškolní děti) teleiofilie (na dospělé) či její podmnožiny gynekofilie (na ženy) a androfilie (na muže). Těchto „filií“ je daleko více, já zde uvádím jen některé.
Přípona –filie vznikla z řeckého slova filia, které znamená lásku, přátelství nebo příchylnost. První polovinu slova pak tvoří výraz, který určuje, co se daným lidem líbí. Nejrozšířenějším zaměřením v případě mužů je gynekofilie a v případě žen androfilie. Obojí bývá laicky označováno za heterosexualitu, což je nepřesné, protože výrazy heterosexualita, homosexualita a bisexualita určují pouze to, zda se člověku líbí jedinci druhého pohlaví, stejného pohlaví anebo obou pohlaví zároveň. I pedofil je heterosexuál, pokud se mu líbí děti opačného pohlaví.
Všech těchto termínů, od infantofilie přes gynekofilii až po gerontofilii se užívá k popsání toho, co konkrétního člověka přitahuje. Je to tedy dáno tím, kdo se mu líbí. S kým ve skutečnosti vykonává sexuální aktivity, přitom nehraje žádnou roli. Proč by měla být pedofilie výjimkou? Proč by v jejím případě mělo záležet na tom, co daný člověk udělá a nikoliv na tom, jaké osoby jej přitahují? Tohle jsou pádné argumenty, proč neoznačovat lidi za pedofily proto, že zneužijí dítě.
Definice pedofilie, tak jak jí používá většina odborníků a jak je koneckonců uvedena i v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) pod označením F65.4 doslova zní: „Pedofilie je sexuální preference dětí, chlapců, dívek nebo obou pohlaví, obvykle předpubertálního nebo raně pubertálního věku.“ Tato definice neříká, že pedofil musí zneužívat děti. A naopak z definice vyplývá, že když někdo zneužívá děti, tak ještě není automaticky pedofilem.
"Schizofrenní" láska
Existuje ještě jedna používaná definice, která říká, že pedofil je člověk, který se zamilovává do dětí stejně, jako se jiní zamilovávají do dospělých. Ta je ovšem pravdivá jen částečně. Kdo z vás byl už zamilovaný, jistě potvrdí, že pro svoji lásku chcete jen to nejlepší a nadřazujete její štěstí nad svoje vlastní. To samé platí i pro pedofily.
Láska pedofila se ale v některých věcech odlišuje. Je to směs kamarádství, erotické přitažlivosti a rodičovské lásky. Když budu mluvit z vlastní zkušenosti, vždycky mi udělá radost, když zjistím, že se Terezka něco nového naučila, když dostane dobrou známku ve škole, paradoxně mám radost i z toho, jak roste. A mám strach, aby se jí něco nestalo. Aby si neublížila sama nebo aby někdo neublížil jí. Tohle jsou projevy rodičovské lásky.
Kromě toho je tu kamarádství. Rád si s Terezkou hraju, sportuju, povídám si o všem možným. Snažím se jí přitom brát jako rovnocenného partnera, nepovyšuji se nad ní jen proto, že jsem dospělý. Cením si jejích kladných charakterových vlastností a odpouštím jí ty záporné. V neposlední řadě mě také eroticky přitahuje. Terezka se mi líbí, vzruší mě, když si jí představím nahatou. Na druhou stranu není pravda, že by mě vzrušovala čistě jen její přítomnost, případně letmý dotek.
Když se nad tím zamyslím, musím říct, že pedofilní láska je v podstatě hrozně "schizofrenní". Radujete se z každé nové věci, kterou se vaše milovaná naučí, radujete se z toho, jak roste a to i přesto, že ona se tím malými krůčky přibližuje k dospělosti, tedy k období, kdy už pro vás nebude tak přitažlivá. Toužíte po erotických aktivitách se svojí láskou, avšak současně si uvědomujete, že k tomu nemůže dojít, protože byste jí mohli ublížit. A to je přeci to poslední, co chcete, když jste zamilovaný.
Tak vnímám já svou lásku k Terezce. Většina ostatních pedofilů to vnímá podobně, ale ne všichni jsou stejní. Stejně jako v celé populaci, tak i mezi pedofily jsou lidé různých povah. Někteří pedofilové jsou natolik sobečtí, že na zájmy dětí vůbec nedají, jiní nemají natolik silný charakter, aby odolali pokušení. Stává se, že pedofilové zneužijí. Stává se, že ublíží dítěti. Je ale třeba vidět, že takových je menšina.
Je pedofilie nemoc?
Většina lidí považuje pedofilii za nemoc. Ostatně ona je uvedena i v mezinárodní klasifikaci nemocí. Má to ale své háčky. Tento seznam nemocí vychází především z názorů veřejnosti, jednotlivé položky do něj postupem času byly přidávány či naopak odebírány. V minulosti byla za nemoc pokládána například homosexualita nebo onanie.
Obecná definice praví, že nemocí je pouze ten stav, který nemocnému jedinci anebo jeho okolí způsobuje subjektivní potíže. Pokud tedy pedofil žije spokojený život a nikomu neubližuje, pak v jeho případě nejde podle definice mluvit o nemoci. Pokud to vztáhnu na sebe, tak osobně nevnímám, že by mi pedofilie nějak ubližovala. Mám pocit, že jediní kdo s ní má problém, jsou někteří lidé čtoucí tento blog, nikoli lidé, se kterými přicházím do osobního kontaktu.
V podobném duchu píše i významný český sexuolog Petr Weiss na straně 10 své knihy Sexuální deviace: "Podle obou v současné době používaných mezinárodních klasifikací (americká DSM-IV z roku 1994 i MKN-10 Světové zdravotnické organizace z roku 1992) lze parafilii považovat implicitně za poruchu pouze v případech, kdy způsobuje svému nositeli distres a osobní či sociální problémy. Z tohoto hlediska by například egosyntonní nekriminální pedofil (tedy pedofil, který je - narozdíl od pedofila egodystonního - vnitřně se svou odlišností plně srovnaný a je schopen naplňovat své potřeby některou sociálně akceptovatelnou náhradní sexuální aktivitou) vlastně nebyl deviantní, a to přesto, že by ze sexuologického hlediska vykazoval celoživotní preferenci dětí jako sexuálních objektů"
Ať už budeme pedofilii považovat za nemoc či nikoliv, platí, že se s ní někteří nedokážou vyrovnat sami a potřebují pomoc. To je ale velmi komplexní téma a já se mu budu věnovat až v některém z příštích článků. Stejně tak do budoucna podložím své názory na pedofilii nejrůznějšími výzkumy a statistikami, což vydá na další samotný článek. Do té doby, než se opět virtuálně setkáme, Vám milí čtenáři přeju, abyste se měli hezky. :-)